Ostrov Ulleungdo

V sedm ráno jsme s Mírou vyrazili ve dvou na terminál trajektu, který byl hned za rohem od našeho kukaňového hostelu, abychom tam byli na otevření kas. Tím začala vtipná peripetie, která se sestávala z toho, že jsme nastřídačku běhali ve slejváku na hostel a zpátky.

 

Nejprve jsme zjistili, že otevírají až v 7:40, takže bude třeba čekat… a trajekt jel v 8:50. Tak jsem si zaběhla na hostel zabalit a vyčistit zuby. Když jsem se vrátila Míru vystřídat v půl, ukázalo se, že potřebujeme od všech pasy, tak jsem zase běžela zpátky. Pak jsme se museli složit veškerou hotovostí, protože nám nevzali kartu, doběhnout pro svoje věci a ostatní lidi… a pak jsme přišli akorát na naloďování, načež Míra zjistil, že svůj pas zapomněl na hotelu, takže další sprint. Nakonec jsme to všichni zvládli a úspěšně vyjeli.

Ubytování nám zajistil náš předchozí hostitel, ale nakonec vše dopadlo jinak… Další dlouhý příběh se mi rozepisovat nechce, každopádně střechu nad hlavou máme a spíme ve dvou hezkých pokojících, které bychom sice odhadovali na poloviční počet lidí, ale při spaní na zemi na futonech je to asi celkem jedno. Nakonec nám doporučili i místní cestovku, takže jsme si dali lehký oběd a rovnou vyrazili na parádní autobusový výlet kolem ostrova.

Měli jsme tři větší zastávky – u jedné skály, která trčela z moře, pak u 25 metrů vysokého vodopádu, kde navíc byl moc krásný parčík a nakonec v jedné vesničce. Ostrov je sopečného původu, takže vystupuje prudce z moře, má nádherné skály a na nich džunglové lesy… Jen na to koupání to není, hlavou dolů z útesu se nám spadnout nechce a oblázkové pláže jsou na druhé straně ostrova.

Prohlédli jsme si tradiční rákosové bydlení, vyhnuli se vnucovaným produktům a nakonec jsme na nejvzdálenější zastávce zahlédli lanovku, která vedla do 2/3 hory. Tu jsme se zaradovali, že bychom mohli zítra, kdy máme naplánovaný celý týden volno, si udělat pěkný výlet. Nechat se odvézt taxíkem sem, vyvézt se nahoru, dolézt po svých zbytek kopce a pak sestoupit na naší stranu ostrova. Když jsme se ale vydali hledat dolní stanici, abychom zjistili podrobnosti, ukázalo se, že je součástí vojenské základny… Protože armáda má nahoře radar, tak ho zásobují lanovkou. Budeme si muset tedy vymyslet jiný program, ale nápad to byl pěkný. Cestou zpět jsme po několika dnech podmračena a dešťů konečně viděli slunce.

Večer jsme si dali klidný v našem přístavu a zítra poprvé nemáme naplánovaný brzký budíček a máme v plánu si hezky užít den. Hlavním úkolem pak bude vymyslet, co dál – zajistit trajekt zpátky a zjistit si, jestli pojedeme rovnou do Sokcho nebo se cestou ještě někde zastavíme.

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s