Ulleungdo den druhý

Dnes jsme poprvé za celý pobyt si řekli, že si dáme úplně pohodový den. Z části to bylo i protože se ve výpravě postupně rozmáhaly střevní potíže, jak se u exotické země dá čekat, ale hlavně jsme věděli, že se ráno nemusíme nikam balit a odjíždět, takže jsme se vyspali dorůžova hezky bez budíku.

 

Vytyčili jsme si dva cíle – zajistit jízdenky na zítřejší trajekt a prozkoumat přímořský chodníček, který se vine pod útesy mezi naším Dodongem a vedlejším přístavem. Sandra se rozhodla pro úplný odpočinek jen na hostelu, a tak jsme šli v osmi. Bohužel jsme zjistili, že z našeho nejezdí trajekt, který potřebujeme, ale právě na sever od nás v Jeodongu ano. Vydali jsme se tedy po chodníčcích na vyhlídku na moře s plánem dojít až do dalšího městečka.

Cestou jsme si dali odbočku k místnímu majáku s parádním výhledem a pak zjistili, že za kopcem je část stezky uzavřená, jelikož balvany strhly jednu z lávek. Naštěstí o kousek vedle vedla stará původní stezka, kterou používali domorodci údajně již před sto lety na cestu mezi těmito dvěma vesnicemi. Faktem je, že je to dost dobře možné – v té době se jednalo o rybářské osady bez silnic, vlnolamů a podobných moderních vymožeností. Stezka byla místy ostře prudká a nebezpečně úzká, ale až na pár drobných uklouznutí jsme jí zvládli v pořádku.

Užili jsme si výhled na maják, u kterého jsme posvačili hodinu předtím, a pak se už dali na prudký sestup do přístavu. Úspěšně jsme našli terminál a zarezervovali jízdenky na další den odpoledne, takže zítra nám zbývá 2/3 dne ještě volno na ostrově a pak vesele zpět na pevninu. Mimochodem připadáme si tu trochu jako exoti, protože tenhle ostrůvek cizinci evidentně neznají a jezdí sem jenom Korejci… no představte si potkat skupinku osmi černochů na Sněžce, tak asi takhle tady koukají na nás. Jo a nemluví anglicky a my korejsky umíme jen pozdravit, takže buď zběsile gestikulujeme a ukazujeme na mapě, nebo píšeme do Google překladače a doufáme, že vyblije větu se stejným významem. Zatím nám to docela vychází, ale jednou nám museli policisté pomoci stopnout linkový autobus, protože jsme stáli na špatném místě.

Protože jsme měli ještě dost času a z mapy jsme vyčetli, že asi dva kilometry daleko se nachází velký vodopád Bongrae, rozhodli jsme se tam vypravit. S nějakou pomocí od místních jsme natrefili na správný autobus a dojeli do poloviny kopce. Tam nás čekala půl kilometrová stezka kolem ledové jeskyně až k 25 metrů vysokému vodopádu, jehož pramen je jediným zdrojem pitné vody pro celý ostrov. Ledová jeskyně byla skutečně studená s průvanem zevnitř hory. Dočetli jsme se, že vzduch tam aktivně proudí, jelikož se hora seskládaná z pórovité brekčije.

Pak jsme pokoukali na vodopád, ale protože jsme se ocitli dál od moře, v pralese a navíc výš, tak se do nás dala rychle zima a zamířili jsme zpátky na pobřeží. Podařilo se nám chytit autobus do našeho přístavu, takže snad i zítra s batohy trefíme na trajekt. Po týdnu korejských jídel a v náladě z bolavých bříšek jsme se uchýlili k americké stravě ve zdejší podobě Mekáče. S tím se pojí další korejská odchylka od naší kultury, kde teda Korejci vyhrávají na celé čáře, a to je dostupnost a čistota veřejných záchodů – v posledních dnech jsme měli možnost toto opravdu velmi ocenit. 🙂 Pak jsme si večer ještě sedli na ubytování a dali si zdravotní deci vína… nebo spíš ovocného tlamolepu, jinak se tomu říct moc nedá. Každopádně fajn večer po moc fajn dni. 🙂

Advertisements

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s