Národní park Seoraksan

Včera jsme se úspěšně dostali z přímořského Sokcho o pár kilometrů dál až na úpatí místních hor, takže jsme se ráno posunuli autobusem ještě kousíček až na konečnou, kde byla brána do přírodního parku.

 

Ráno jsme se hezky nasnídali na terase a pak vyrazili za túrou. Po zaplacení vstupného do areálu jsme se zastavili u mapky a začali studovat, kam tedy dál. V Seoraksanu se dá strávit několik dní, nicméně v tom případě je počítat spíše s desítkami kilometrů a bivakováním na nocležištích v křižovatkách horských cest. To nebyl tedy náš případ – v rámci jednodenní túry jsme měli na výběr tři možnosti: nechat se vyvézt lanovkou na vrchol Gwongeumseong, vystoupat dva kilometry k vodopádům Yukdam a Biryeong, nebo se škrábat až na skalní útvar Ulsanbawi, který se tyčí necelé čtyři kilometry od vstupu do parku.

Dle předpovědi to vypadalo na jasný den, odpoledne s mraky, tak jsme usoudili, že není důvod nezvolit nejdelší trasu. Ulsanbawi navíc slibovalo jednak krásné skalní útvary a také výhled na Sokcho. Nakonec jsme byli moc rádi, že jsme začali nejdelší a nejnáročnější trasou, protože další dny bychom na ní asi neměli sílu. Vše začalo celkem příjemnou procházkou místním lesem v doprovodu zurčení říčky, kdy jsme si říkali, jak pohodový výlet to je.

Čím blíže jsme se dostávali ke skalnímu masivu, tím prudší byla samozřejmě cesta a tempo se uvolňovalo. Alespoň bylo více příležitostí pro rozhlížení se po krajině, když se člověk vydýchával. Stezka naštěstí byla hezky upravená, takže naše trekingová obuv byla téměř nadbytečná. Místní si museli dát náramnou práci, aby stezku takhle hezky upravili, protože sem se žádné auto nedostane.

Pak už skončil příjemný stín od stromů a ocitli jsme se na holé skále a stejně nám trvalo ještě půl hodiny než jsme se dostali až na vrchol. Tam se nám otevřel krásný výhled jak do údolí, ze kterého jsme vyšli, tak i na druhou stranu až do Sokcho a k moři. Zároveň jsme si dali zaslouženou pauzu a sváču / lehký oběd. To byste nevěřili jak je v Koreji těžké sehnat toastový slaný chléb, všechno tu mají s cukrem a prakticky nesolí. Stejně tak ovoce a jogurty stojí dvojnásobek co u nás a neshání se zrovna nejlépe. Na druhou stranu po týdnu prostě člověku už rýže leze i ušima a evropské jídlo by pohledal.

Cestou dolů nám trochu úpěla kolena, takže jsme se ještě rádi zastavili ve třech chrámech, které jsme při chůzi nahoru jen míjeli. Klanění máme sice už nacvičené z chrámu Guinsa, ale že bychom se do něj nějak hrnuli po absolvování tohoto tracku to ani ne.

Přeci jen v nás ovšem zůstalo něco ze solidarity, tak jsme přispěli na výstavbu dalšího chrámu koupením jedné střešní tašky, kterou jsme si za odměnu mohli pokreslit. Pak už následovalo něco malého k snědku a byli jsme rádi, že jsme se stihli z hor vrátit než se tam objevily temné mraky.

Advertisements

1 thought on “Národní park Seoraksan”

  1. Včera 1.9. jsme přiletěli z Malty do Prahy. Je tu pěkně ošklivo a zima, brrr…
    Koukám, že jste si to před samotným MS pěkně užili a tak to má být 👏 Držíme Vám všem palce👍👍👍👍 a pěsti🤜🤛✊👊…
    Zdravíme do Koreje 🙋‍♀️
    Hedvika🦄 s rodinkou😘

    Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s